Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nástěnka na duben 2020

article preview

 

 

redit.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

priloha-e-c.-2-duchovni-program-klokoty-2020.jpg

 

 

Poselství Svatého otce Františka k 57. světovému dni modliteb za povolání 
3. května 2020 

 
Slova povolání  
 
Milé sestry, milí bratři, 
4. srpna loňského roku, u příležitosti 160. výročí úmrtí sv. faráře arského, jsem zaslal dopis kněžím. Každý den vynakládají svůj život skrze povolání, které dostali od Pána, aby sloužili Božímu lidu. 
Vybral jsem u té příležitosti čtyři klíčová slova – bolest, vděčnost, odvaha a chvála –, abych jim poděkoval a povzbudil je v jejich službě. Mám za to, že dnes, v rámci 57. světového dne modliteb za povolání, se můžeme k těmto slovům vrátit a odevzdat je celému Božímu lidu. Vyjdeme z evangelního úryvku, který popisuje ojedinělý Ježíšův a Petrův zážitek na nočním rozbouřeném Tiberiadském jezeře (srov. Mt 14,22–23).  
Po rozmnožení chlebů, kterým Ježíš nadchl celý zástup, se Ježíš rozloučil s lidmi a přikázal svým učedníkům, aby vstoupili na loďku a jeli před ním na druhý břeh. Plavba přes jezero jakoby obrazně připomínala naši životní cestu. Vždyť loďka našeho života se plaví pomalu, neklidně, protože hledá vhodný přístav. Je odhodlána čelit riziku moře a využít příhodných chvil, touží ale také po tom, aby kormidelník natočil kormidlo tak, aby se konečně plavila správným směrem. Mnohdy se však může stát, že loďka směr ztrácí, nechává se spíše oklamat vidinou, než aby plula za světlem majáku, který ji vede k bezpečnému přístavu. Jindy na ni může zaútočit nepříznivý vítr těžkostí, pochybností a strachu. 
Totéž se odehrává v srdci učedníků, které povolal k následování Mistr z Nazareta. Musí se rozhodnout a přeplout na druhý břeh, s odvahou zanechat své jistoty a vydat se za Pánem. Toto dobrodružství není pohodlné: přijde noc, zvedne se protivítr, loďka se zmítá na vlnách, učedníky může přepadnout strach, že to nezvládnou, že svému povolání nedostojí. 
Evangelium nám ale říká, že na dobrodružství této nelehké cesty nejsme sami. Jako by chtěl urychlit rozbřesk, vydá se Pán po rozbouřené hladině až k učedníkům a zve Petra, aby mu šel po vodě vstříc. Zachrání ho, když začne tonout, nakonec vstoupí na loď a vítr uklidní. 
První slovo povolání je tedy vděčnost. Plout správným směrem není pouhou otázkou naší snahy, nezávisí jen na trase, kterou zvolíme. Naše osobní realizace a realizace našich životních plánů není zákonitě výsledkem toho, co rozhodneme ve svém izolovaném „já“; naopak, jedná se především o odpověď na povolání, které přichází od Boha. Je to Pán, kdo nám ukazuje břeh, ke kterému máme doplout, je to on, kdo nám dává počáteční odvahu vstoupit na loď. Je to on, kdo nás volá a současně se stává také naším kormidelníkem, aby nás doprovázel, ukazoval směr, bránil v nárazu na útes nerozhodnosti, aby nás dokonce uschopnil kráčet po rozbouřené hladině. 
Každé povolání se rodí z láskyplného pohledu, kterým nám Pán přišel vstříc, možná právě ve chvíli, kdy se naše loď dostala do spárů bouře. „Povolání je spíše než naším rozhodnutím odpovědí na nezasloužené Pánovo volání“ (Dopis kněžím, 4. srpna 2019). Povolání se nám proto podaří objevit a odpovědět na ně tehdy, když se naše srdce otevře vděčnosti a dokáže zachytit Boha, procházejícího naším životem. 
Když učedníci vidí blížícího se Ježíše, domnívají se zpočátku, že jde o nějaký přízrak, mají strach. Ježíš je ale hned uklidňuje slovy, která mají naši cestu životního povolání stále provázet: „Mějte odvahu, to jsem já, nebojte se!“ (srov. v. 27). Právě to je další slovo, které bych vám chtěl odevzdat: odvaha. 
To, co nám mnohdy brání jít, růst, zvolit si cestu, kterou nám Pán staví před oči, jsou přízraky, které se probudí v našem srdci. Když jsme zváni, abychom opustili svůj jistý břeh a rozhodli se pro životní stav – jako je manželství, kněžství, zasvěcený život –, první reakcí bývá přízrak v podobě nedůvěry: To není možné, aby takové povolání bylo pro mě! Je to opravdu správná cesta? Doopravdy to ode mne chce Pán? 
Pak se rodí další podobné myšlenky, výmluvy, kalkuly, které nám berou odvahu, klamou nás a ochromují nás hned na břehu, odkud se máme odrazit. Myslíme si, že se nám to jen zdálo, že na to nemáme, že je to zkrátka jakýsi přízrak, který musíme zahnat.  
Pán ví, že zásadní životní rozhodnutí, jakým je manželství nebo zasvěcený život ve službě Pánu, vyžaduje odvahu. On zná otázky, pochybnosti, obtíže, které zmítají loďkou našeho srdce, a proto nás ubezpečuje: „Neměj strach, já jsem s tebou!“ Víra v jeho přítomnost, která nám jde vstříc a provází nás, i když je moře rozbouřené, nás osvobozuje od zahálčivosti, kterou jsem již definoval jako „sladkobolný smutek“ (Dopis kněžím, 4. srpna 2019), jakousi vnitřní sklíčenost, která nás blokuje a nedovolí nám zažít krásu povolání.  
V Dopise kněžím jsem hovořil i o bolesti, ale v tomto případě bych chtěl slovo přeložit jinak a hovořit o námaze. Každé povolání obnáší úsilí. Pán nás volá, protože nás podobně jako Petra chce uschopnit, abychom „kráčeli po vodě“, neboli abychom se chopili svého života a dali se do konkrétní služby evangeliu v každodenním životě, jaké nám on ukazuje zvláště skrze rozličné formy laického, kněžského a zasvěceného života. My se však podobáme apoštolu Petrovi: máme touhu i elán, ale současně jsme poznamenáni slabostmi a obavami. 
Pokud se necháme překonat myšlenkou na odpovědnost, která nás čeká, ať už v manželství či kněžství, nebo na nepřízeň, která přijde, brzy svůj pohled od Ježíše odvrátíme a spolu s Petrem riskujeme, že se začneme topit. Naopak, i když máme svou křehkost a ubohost, víra nám dovolí, abychom vyšli zmrtvýchvstalému Pánu naproti a zvítězili i nad bouří. Vždyť když se z únavy nebo strachu začneme topit, on nás drží za ruku a dodá nám potřebnou odvahu, abychom žili své povolání s radostí a nadšením. 
Když pak do loďky nasedne Ježíš, vítr přestane a vlny se utiší. Je to krásný obraz působení Pána v našem životě, ve zmatku dějin, zvláště když jsme v bouři: on poručí větru, aby se ztišil. Síly zla, strachu a rezignace tak už nad námi nemají moc. 
V povolání, ke kterému jsme zváni, nás rozbouřený vítr může vysílit. Mám na mysli ty, kdo zastávají důležitou roli ve společnosti, manžele, které ne náhodou rád nazývám odvážné, a zvláště ty, kdo se rozhodli pro zasvěcený život a kněžství. Znám vaši námahu, osamocení, které mnohdy zatěžuje srdce, znám nebezpečí rutiny, která postupně uhasí planoucí oheň povolání, znám tíhu nejistoty a nestability naší doby, strach z budoucnosti. Buďte odvážní, nemějte strach! Ježíš jde po našem boku, když ho uznáme za jediného Pána našeho života, chytí nás za ruku a podrží nás, aby nás zachránil. 
Byť jsme uprostřed vlnobití, náš život se otevírá chvále. To je poslední slovo povolání a má být i výzvou, abychom se učili vnitřnímu postoji Nejsvětější Panny Marie: ona, vděčná Bohu za jeho pohled, kterým na ni shlédl, s vírou svěřila jemu své obavy a nejistoty a odvážně odpověděla na jeho povolání. Její život se tak stal trvalým Pánovým chvalozpěvem. 
Drazí, v tento den, ale i při každodenní pastorační činnosti našich komunit, bych si přál, aby naše církev šla touto cestou a sloužila povoláním, aby zažehávala plamínek v srdci každého věřícího, aby tak každý mohl s vděčností objevit povolání, které pro něj Bůh připravil, aby našel odvahu říci „ano“ a přemoci obtíže víry v Krista, a nakonec aby obětoval svůj život jako chvalozpěv Bohu, bratřím a celému světu. Kéž nás Panna Maria provází a přimlouvá se za nás. 

 
Dáno v Římě, u Sv. Jana v Lateráně, 8. března 2020, 2. neděle postní 

 

 

 

 

*********************************************************************************************************

 

 

Chvála Kristu,

rádi bychom Vás pozvali na "bytový seminář" on-line Liturgika na dobrou noc.
- vždy ve středu od 20:00
- cca na 45-50 minut
- dvě minipřednášky a prostor na dotazy
- prostřednictvím platformy Zoom a YouTube
- téma: jednotlivé prvky breviáře
- poprvé: již tuto středu 22. dubna.  
Všechny informace naleznete na www.liturgie.cz.

Využíváme příležitosti, abychom připojili dvě další informace:
1) Byla vytvořena nová aplikace Liturgie.cz obsahující rubriky a základní obřady římského rituálu pro přípravu na slavení svátostí a svátostin a pro potřeby "v terénu". Zatím je pro android; pro iOS bude již brzy. 
2) Pro Letní školu liturgiky je možné si rezervovat termín 18. 23. 8., přihlašování bude spuštěno v květnu. 

Za Liturgie.cz požehnanou velikonoční dobu přeje 

P. Radek Tichý 

PS: Chcete-li podpořit Liturgie.cz, můžete tak učinit zde:
http://www.liturgie.cz/podpora

 

 

Obnova svěření a zasvěcení Bohu skrze Neposkvrněné Srdce Panny Marie

 

 

obnova-zasveceni před sochu Panny Marie Fatimské

2020_04_06 Dopis lékařům a zdravotníkům

 

 

 

titul_end_2.jpg

 

 

velikonoční_víra

velikonocni_vira.jpg

 

 

modlitba_a_služba

 

Antonín Hráček a.hracek@gmail.com

 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
srdečně vás zdravím.

 

cas-si-vybrat.jpg

 

Zasílám duchovní myšlenky na měsíc duben a prezentaci Proč ty jizvy?

Navíc připojuji odkazy na:

  • Video: Mše svatá 15 - Přímluvy

https://www.youtube.com/watch?v=xLNKTrekHRk

  • Video: Mše svatá 16 – Chléb a víno ke mši

https://www.youtube.com/watch?v=HcLRorbwiu8&list=PL6dBz715fiA3VLCQxAZ6NrY_xqxUzrFe0&index=18&t=0s

  • Rozhovor: Muž na mateřskou nepatří, máma je nenahraditelná, dnes ale dělá spíš služku – Marek Herman

https://video.aktualne.cz/dvtv/muz-na-materskou-nepatri-mama-je-nenahraditelna-dnes-ale-del/r~60f9a61a3a4611eaa24cac1f6b220ee8/

  • Litánie k Božiemu milosrdenstvu

https://www.youtube.com/watch?v=PyAkT9EmExc

  • Oceány - Adorare

https://www.youtube.com/watch?v=ckct-ZCnIpc

Přeji a vyprošuji Boží ochranu a pomoc.

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

 

MYŠLENKY NA MĚSÍC DUBEN

TIMOTHY RADCLIFE
PROČ BÝT KŘESŤANEM
KRYSTAL OP, S.R.O. PRAHA 2017

1. Pokud je Bůh smysl všeho, tak jste-li zbožní, směřujete-li k Bohu jako svému
konečnému cíli, musí se to ve vašem životě nějak projevovat.
2. Být svědek neznamená šířit propagandu, ba ani povzbuzovat lidi, ale být živoucím
tajemstvím. Znamená to žít tak, že by vás život neměl žádný smysl, kdyby Bůh
neexistoval.
3. Pokud říkáme, že Ježíš vstal z mrtvých, ale v našem životě není po vzkříšení ani
stopa, tak si můžeme o vzkříšení mluvit třeba do skonání světa, a naše slova stejně
nebudou mít žádný význam. Na pravdě záleží.
4. Musíme kráčet s lidmi, jako Ježíš kráčel s učedníky do Emauz, i když nám – stejně
jako tomu bylo u oněch učedníků – někdy připadá, že vyrážejí špatným směrem.
5. Pokora je ctnost, která nám vrací odvahu a spolu s ní i realistické chápání toho, kým
jsme a kým s milostí Boží být můžeme, takže pak znovu vyrážíme zlézat vrcholy.
6. Jedna z věcí, které by na křesťanech měly být výrazně odlišné, by měla být naše
svoboda. Lidé by se měli na nás dívat a žasnout nad naší ohromující svobodou.
7. Desatero není vnější omezení naší svobody; připomíná nám, kdo jsme.
8. Křesťan je ten, kdo vyhlíží Krista. Celý liturgický rok nás formuje tak, abychom měli
odvahu čekat na Pánův příchod. Křesťanský rok nás formuje k trpělivosti.
9. Chceme-li sdílet Boží radost, musíme sdílet i jeho žal nad utrpením světa. Kdo se
izoluje od bolesti světa, nemůže být nikdy hluboce radostný.
10. Jsme jakoby postaveni na bojiště a musíme bojovat odvážně, nevyhýbat se
ranám a neustupovat, ale vzhlížet k našemu veliteli, Kristu ukřižovanému, který
pokaždé vytrval. Vytrval až úplně do konce.
11. Trpělivý člověk není ten, který neprchá před trápením, ale ten, který se jím
nenechá nepřiměřeně zarmoutit.
12. Má-li Církev svědčit o radosti ze vzkříšení, musíme se osvobodit od strachu.
13. Odvaha je ctnost, kterou potřebujeme, má-li se dařit i všem ostatním
ctnostem.

14. Nic, co se děje v čase, a nic z námahy a utrpení, které musíme zakoušet
v tomto světě, nebude nadarmo; to vše se přemění v klanění Bohu a naši
nekonečnou radost.
15. Modlitba tělem nám ukazuje, jaký druh živočichů jsme. Podobně jako ryby
životem proplují a klokani proskáčou, my k cíli své cesty směřujeme v modlitbě.
16. Láska je jediný impuls, který je dostatečně mocný na to, aby nás přinutil
opustit pohodlný úkryt naší dobře opevněné individuality, odhodit neproniknutelný
krunýř soběstačnosti a vylézt do nebezpečné zóny venku.
17. Musíme se naučit být sami. Nemůžu být šťastný s druhými, pokud neumím být
spokojený sám.
18. Oddělíme-li svou lásku k Bohu od lásky k lidem, obě zhořknou a zchřadnou.
19. Jsi-li na pochybách, řekni pravdu. Nepřátele tím popleteš a přátele překvapíš.
20. Člověk, který nechce věřit v Boha, uvěří čemukoliv.
21. Jedním ze zdrojů naší krize pravdy je to, že naše životy jsou tak hektické, že
nemáme čas skutečně vidět jeden druhého nebo cokoli jiného.
22. Jak poznáte, že noc skončila a nastává den? Když se podíváte druhému do
tváře a vidíte, že ta žena nebo muž je vaše sestra nebo bratr. Dokud to totiž
nedokážete, nesejde na tom, jaká je denní doba, protože noc trvá.
23. Děkovat znamená skutečně přemýšlet a modlitba nám pomáhá přemýšlet
správně.
24. Křesťanská pokora není pocit, že člověk je opovrženíhodný červ. Pokora je
mít sám k sobě pravou úctu.
25. Člověk se stává člověkem díky lidem.
26. Naším společenstvím je Ježíš Kristus. On je Slovo, ve kterém se sjednotíme
jeden s druhým, a tím se staneme plně lidmi.
27. Ježíš Kristus je ten, kdo na svém těle nesl veškeré násilí, které proti sobě
navzájem obracejí lidské bytosti. Zabilo ho to, ale Otec vzkřísil Slovo k životu a prolomil
mlčení hrobu.
28. Být křesťan znamená přijmout dobrou zprávu, kterou nám předávají naši
předchůdci. Stará moudrost nás obnovuje.
29. Bůh dýchl do prachu země a dal Adamovi život. Kristus vydechl na kříži a
vykoupil Adamovo a Evino selhání.
30. Doba je neklidná, doba je těžká, doba je zlá. Žijte dobré životy a dobrými
životy dobu změníte. Změníte dobu a potom nebudete mít nač reptat.