Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nástěnka – únor 2021

 

 

 

 

 

Myšlenky na měsíc únor

 
 

 

 

 

Milí
srdečně vás zdravím.

Zasílám duchovní myšlenky na měsíc únor, nekrolog a fotografie z pohřbu P. Jiřího Kopice, SDB (bývalého ředitele domu Velehrad ve Svatém Martinu v Itálii) a prezentaci Udělej si čas.

Navíc připojuji odkazy na:

  • Video: Mše svatá 35 - Proč se to jmenuje mše? – P. Radek Tichý

https://www.youtube.com/watch?v=PV8XCZjcIJU

  • Video: Mše svatá 36 - Příprava na mši – P. Radek Tichý

https://www.youtube.com/watch?v=0AeEYMeSACg&t=53s

  • Rozhovor: Host Lucie Výborné - Marek Herman

https://www.youtube.com/watch?v=-XoLP2CitEs&t=253s

  • Video: Parní stroje ze skla

https://www.youtube.com/embed/GZ7NGETDT7

  • Píseň: Tenkrát na Západě - Grande Moravia

https://www.youtube.com/watch?v=geaMwQmCms8

https://www.youtube.com/watch?v=kQkDPtk8sgE

V modlitbě spojený žehnám a přeji hodně síly do této nelehké doby.

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

MYŠLENKY NA MĚSÍC ÚNOR

PETR VRBACKÝ
CESTOU MILOSRDENSTVÍ
Vydalo nakladatelství Apostolicum 2017
 
1. Budou-li za nás hovořit spíše činy než slova, evangelium bude mnohem více
přijímáno jako skutečné Boží slovo.
2. Minulost nás má poučit a budoucnost motivovat. Ale zúročit obojí je možné jen
naplněním přítomného okamžiku dobrem, láskou a milosrdenstvím.
3. Trpělivost je jedna z nejobdivuhodnějších forem statečnosti. Jsou totiž věci,
s nimiž anebo za něž lze bojovat. A i když není každý boj vítězný, přece může
přinést úlevu alespoň tím, že člověk něco zkusí.
4. Ježíšovo lidství je cestou, jak s námi Bůh může sdílet ovoce zmrtvýchvstání.
Nemělo by být i cestou, jak my s ním budeme sdílet bolest kříže?
5. Svědomí je spolupracovník, nikoliv konkurent či záškodník.
6. Má-li do našeho nitra vstoupit s užitkem Boží slovo, je zapotřebí, aby se nitro
nejprve očistilo tichem.
7. Tak jako Maria přijala v andělově poselství svůj životní dar, štěstí i kříž, tak také
věrná duše přijímá skrze slovo od Boha vyvolení, poslání i zodpovědnost.
8. Mějme před očima vždy perspektivu věčnosti a žádná lidská bída nebude
beznadějná.
9. Jediný, koho se máme s důvěrou ptát, jaký jsem, je Ježíš. On zná nejen náš stav
nyní, ale i naši žádoucí podobu na konci našeho životního putování. On je
pravda.
10. Prožít plnost Ježíšovy přítomnosti v našem srdci v okamžiku jeho přijetí
v Eucharistii je zážitek, po něm se už nelze vrátit do stejného života.
11. Žijeme s Bohem proto, abychom také jiným nabízeli dary spásy. Ovšem nejdříve
musí být naše nitro duchovně zralé a naše víra se musí osvědčit hloubkou a
stálostí.
12. Někdy víc pomůže očekávat dotek Ducha Svatého než zběsile pobíhat a
organizovat.
 
13. Marii život ve skrytosti je pro nás velikou inspirací. Nejde o to stále něco
budovat či vytvářet. Jde o to být – být někým a být s někým.
14. Mlčení je v duchovním boji mečem; upovídaná duše svatosti nikdy
nedosáhne.
15. Naši bližní mají také právo zahlédnout Ježíše. Kde? V naší radosti z víry,
v tom, že my sami jsme s Bohem šťastní.
16. Boží milosrdenství může přesvědčivě zpřítomnit jen ten, kdo s ním má
vlastní, třeba i dramatickou a bolavou zkušenost. Ale musí mít odvahu tuto
zkušenost otevřít ostatním lidem.
17. Nejhlubší modlitba křížové cesty se neděje tenkrát, když v kostele nebo při
nějaké pobožnosti rozjímáme nad jednotlivými zastaveními, nýbrž tehdy, když
těmito zastaveními procházíme sami v bolestech každodenního života.
18. Maria je veliká tím, že řekla Bohu celým svým životem ano. Naše ano je o
to snazší, že máme před očima i její příklad.
19. Kdo chce vystoupat do výšin, musí být ochoten odhodit i tu sebemenší
zátěž.
20. Následovat Krista znamená žít s Kristem a v Kristu, být jím proměněn a
pozdvižen. Samozřejmě i s výstupem na Kalvárii.
21. Do služby Božímu království nemáme vstupovat s vypočítavostí, co velkého
nám osobně tato služba přinese. Její radostí je přece to, že sloužím, že smím být
u toho, že i mýma rukama Bůh koná své veliké divy milosrdenství.
22. Jak často jsme přitahováni touhou vstoupit alespoň na chvíli na místo
našeho slavení Eucharistie, tedy do kostela nebo do kaple, i když nás tam zrovna
nevolá splnění nedělní povinnosti?
23. Ať už jde o strach či jenom pohodlí, nelze se považovat za Ježíšova
učedníka dříve, než se odvážíme odrazit od břehu a nastavit plachty inspirujícímu
vanutí Ducha Svatého.
24. Mojžíšova tvář zářila zážitkem Boží přítomnosti. Co prozařuje náš obličej?
25. Je dobré naslouchat Ježíšovu slovu a přitom pozorně hledět do jeho očí.
Jen tak je možno spatřit vlastní viny, nalézt cestu k jejich překonání a nemít
přitom v srdci strach.
26. Víra nespadne člověku do klína z nebe, je třeba o ni bojovat. Mimo jiné
zřejmě i vytrvalým snášením křížů a neochvějnou důvěrou v Boží lásku.
27. Milosrdenství není myslitelné bez spravedlnosti, odpuštění nemůže přijít
bez pokání a hřích nelze přemoci bez Krista.
28. Teprve, když svůj hřích vyslovíme nahlas před knězem, až v tu chvíli jsme
jej sami sobě definitivně přiznali. Tak i přímostí a pravdivostí našich vyjádření
k Bohu teprve začíná skutečná modlitba.